Světový Týden kontinence 2022

V České republice trápí nechtěný únik moči (inkontinence) přibližně 7 – 10 % lidí. Pro většinu z nich to představuje veliké tabu. Seznámení s problémem může výrazně přispět ke zlepšení jejich kvality života. Proto spolek Incoforum z.s. pořádá už 10. Týden kontinence. Bohužel, inkontinence patří k trápení, o kterém se však pacienti stydí mluvit. I pro ně přicházíme s osvětou – virtuálním Týdnem kontinence, ve kterém vás chceme informovat, jak inkontinenci moči diagnostikujeme a jak ji léčíme. Jsme rádi, že jste naše stránky navštívili a pokud tímto problémem trpíte, můžete vyzkoušet některá cvičení na jeho zlepšení. Prosíme také, abyste nejen četli, ale i vyplnili krátký kvíz a dotazník, který dále pomůže k řešení tohoto problému u řady z vás. V případě potřeby informujte o týdnu kontinence také své blízké.

Lukáš Horčička
Předseda Správní rady Incoforum z. s.

Spolupráce fyzioterapeutů s urogynekology je nezbytná

 

Společnost Incoforum hledala pomocí průzkumu odpověď na otázku, jakou terapii by si lidé vybrali, pokud by trpěli močovou inkontinencí. Jen asi 20 % dotázaných si myslelo, že by jim v léčbě mohla pomoci fyzioterapie. Proč tomu tak je? Proč si čtyři pětiny lidí myslí, že efekt fyzioterapie je u této diagnózy jen minimální?

V současné době je kladen velký důraz na multioborovou spolupráci napříč mnoha medicínskými obory. Výjimkou není ani obory urogynekologie a urologie, které se zasazují o zlepšení péče o nemocné trpící inkontinencí moči.

Nedobrovolný únik moči je velmi nepříjemný a hlavně intimní problém, se kterým se jak ženy, tak i muži ostýchají svěřit svým blízkým a dokonce i lékaři. Mezi důvody nevyhledání lékařské pomoci patří kromě studu např. názor, že jde o běžný jev v procesu stárnutí nebo normální ženské záležitosti, nedostatek informací o možnostech léčení. Fyzioterapie hrála v léčbě inkontinence vždy spíše okrajovou roli a tradičně byla indikována pouze v léčbě stresové inkontinence. Dnes však doba pokročila. Fyzioterapií můžeme nejvíce ovlivnit kromě svalového aparátu i vazivový aparát u žen, ale i u mužů. Fyzioterapeuté tak pomáhají řešit např. bolestivou menstruaci, problémy s otěhotněním, poruchy mikce a stavy po prostatektomii, kdy se inkontinence moči často objevuje, rovněž po anorektálních operacích fyzioterapeut pomáhá pacientům s obnovením funkce pánevního dna.

Jaká je role pánevního dna

Svaly pánevního dna je třeba chápat v kontextu pohybového aparátu jako celku, vždyť správná funkce svalů pánevního dna má vliv na postavení křížové kosti a bederní páteře. Spolu s bránicí se svaly pánevního dna podílí na dýchání a na tzv. hlubokém stabilizačním systému trupu v posturálních a pohybových řetězcích. Hluboký stabilizační systém je tvořen svaly pánevního dna, bránicí, břišními svaly a autochtonní muskulaturou.

Pacientka musí být při zahájení terapie celkově kineziologicky vyšetřena, protože při dysfunkci svalů pánevního dna dochází často k funkčnímu řetězení poruchy. Nezřídka nacházíme narušený stereotyp dýchání, poruchu statiky a dynamiky pánve, blokády žeber, spoušťové body na bránici, zvýšené napětí m. psoas a adduktorů kyčle a extenzorů bederní páteře s dysfunkční břišní stěnou. Problémy v oblasti kostrče nejsou výjimkou.


Obr.  Model lodi představuje pánevní orgány, svalový aparát představuje voda a vazivový aparát (ligamenta) – závěsná lana.

 

Součástí léčby musí být i ovlivnění případných řetězených funkčních poruch. Cílem je zlepšení funkce pohybového aparátu, zlepšení funkce svalů pánevního dna a jejich zapojení do pohybových vzorů. Snažíme se pacientku naučit pánevní dno používat v tzv. krizových situacích, které se u urgentní a stresové inkontinence liší. U prvního typu je krizovou situací urgence (neodolatelné nucení na močení, někdy i s pomočením), kdežto u druhého má pacientka úniky při zvýšení nitrobřišního tlaku (kašel, kýchnutí, poskoky, zvedání břemen).

Fyzioterapie by podle doporučení ICS (International Continence Society) měla být léčbou první volby v léčbě močové inkontinence. Výhodou je absence nežádoucích účinků. Vyžaduje však dobrou spolupráci, trpělivost a aktivitu pacienta.

 

Mgr. Marie Langerová
Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol

Rozhovor s Prof. MUDr. Romanem Zachovalem , PhD, MBA:

Rozhovor na téma mužská inkontinence moči a stolice

 

1. Spíše se hovoří o inkontinenci žen, trápí však i muže, stydí se ji přiznat a léčbu odkládají, čím myslíte, že je tento přístup mužů ovlivněn ?

Podílí se na tom několik faktorů. Mezi nejdůležitějšími bych zmínil skutečnost, že o ženské inkontinenci se na veřejnosti mluví již dlouho, a proto toto téma již pro velké množství žen není tabu a jsou schopny a ochotny o něm hovořit a svěřit se. Muži mají obecně větší ego než ženy, a proto je pro ně obtížnější hovořit o jakémkoli neúspěchu nebo osobních problémech v životě.

 

2. Jaká věková skupina mužů je nejvíce ohrožena ?

S věkem výskyt inkontinence u mužů stoupá, k největší akceleraci dochází během 6. a 7. dekády života.

 

3. Jaké jsou příčiny vzniku inkontinence moči u mužů ?

Inkontinenci podle příčiny dělíme do dvou základních typů: urgentní inkontinence a stresová inkontinence. Příčinou urgentní inkontinence je hyperaktivita močového měchýře (dnes tuto situaci nazýváme syndrom hyperaktivního močového měchýře). Naproti tomu příčinou stresové inkontinence je porucha funkce svěrače močové trubice. Zatímco u žen se častěji vyskytuje stresová inkontinence, u mužů je častější výskyt urgentní inkontinence. Je to dáno tím, že výskyt urgentní inkontinence (hyperaktivního močového měchýře) stoupá s věkem více než u žen, což je zčásti způsobeno výskytem onemocnění prostaty. Stresová inkontinence u mužů se vyskytuje téměř pouze po operaci prostaty provedených z důvodu výskytu rakoviny prostaty a u některých závažnějších neurologických chorob.

 

4. Inkontinence x poruchy v sexuální oblasti, souvisí spolu ?

Samozřejmě. Tato souvislost se uskutečňuje primárně v oblasti psychiky, kdy únik moči a okolnosti s ním spojené, ke kterým dochází především během pohlavního styku nebo v časových obdobích před a po něm, významně negativně ovlivňují psychiku pacienta. Sekundárně se na tomto základě mohou rozvinout i organická postižení ovlivňující sexuální funkce.

 

5. Bojí se muži vyšetření a jaké jsou vyšetřovací metody ?

Muži se vyšetření úniku moči velmi často bojí, přitom všechna základní vyšetření jsou neivazivní – to znamená, že oproti jiným běžným vyšetřením (například u praktického lékaře) nepůsobí žádný větší fyzický ani psychický diskomfort. Pouze u složitých případů je nutné provádět komplexnější vyšetření, při kterých se zavádí cévka nebo endoskop.

 

6. Jaké jsou metody léčby ?

Metody léčby u mužů a u žen se zásadně neliší. Urgentní inkontinence zpravidla velmi dobře reaguje na léčbu medikamenty: Máme štěstí, že je jich na našem trhu k dispozici celá řada a každý je trochu jiný, a proto lze pro většinu pacientů nalézt ten vhodný, takříkajíc „na míru ušitý“. U těch výjimečných případů, které na tuto léčbu nereagují, lze užit velmi moderní a minimálně zatěžující léčbu botulinumtoxinem.

Stresová inkontinence mírného stupně se léčí většinou posilováním svalů pánevního dna a svěrače močové trubice pomocí speciální fyzioterapie nebo jejich stimulací pomocí magnetoterapie nebo elektrických proudů. Závažnější formy stresové inkontinence je nutné operovat pomocí páskových metod nebo umělého svěrače uretry.

 

7. U žen se doporučuje, při inkontinenci moči, gymnastika pánevního dna, mohou muži také ovlivnit cíleným cvičením únik moči ?

Jak již bylo zmíněno, gymnastika či trénink svalů pánevního dna a svěrače močové trubice mohou  u mužů, stejně jako u žen, významně zlepšit či vyléčit stresovou inkontinenci. Existuje řada příruček a doporučení jak tyto cviky individuálně  provádět, jistě jsou k dostání u všech urologů, kteří se touto problematikou zabývají. Kromě toho existují speciální kurzy fyzioterapie na tuto problematiku u školených odborníků, kteří pacienty naučí cvičit přesně tak jak se má. Většina pacientů totiž není na základě individuální autoedukace schopna provádět předepsané cviky tak, jak je potřeba a jejich účinnost je pak výrazně menší.

 

8.  Existují pro muže diskrétní inkontinentní pomůcky ?

To je dnes naprostou samozřejmostí. Na trhu existuje celé škála absorpčních a inkontinenčních pomůcek a materiálů, která je schopna upokojit všechny pacienty, a to jak stran  dostatečné savosti, tak i intimity. Výběr je možné provést v lékárnách a prodejných zdravotnických prostředků, nebo opět v ordinacích specialistů na inkontinenci z řad urologů. Významnou část ceny těchto prostředků dnes naštěstí hradí zdravotní pojišťovny. Inkontinence je totiž především významných zdravotním problémem, nikoliv jen sociálním jak je občas toto téma bagatelizováno.

 

9. Poradíte mužům, jak určit kdy jde o inkontinenci, kdy navštívit lékaře ?

To skutečně není složité, myslím si, že většina mužů to ví nebo tuší, jen se k tomu z různých důvodů zatím neodhodlala.
Tedy: jakmile se únik moči vyskytne (zejména větší množství a opakovaně), není vhodné váhat a je třeba vyhledat odbornou radu.

Inkontinence moči u mužů

Inkontinence moči je stav jakéhokoliv nedobrovolného úniku moči. V zájmu sjednocení diagnostiky a léčby inkontinence se v současné době doporučuje klasifikace ICS (International Continence Society), která rozlišuje 4 typy inkontinence: urgentní, reflexní, stresovou a paradoxní. Urgentní inkontinence označuje únik moči spojený s naléhavým nucením na močení. Reflexní inkontinence je důsledkem hyperreflexie močového měchýře, která je způsobena neurogenní poruchou dolních močových cest. Stresová inkontinence je stav mimovolného úniku moči při zvýšení nitrobřišního tlaku. Při zvýšení nitrobřišního tlaku dochází ke zvýšení tlaku v močovém měchýři. Pokud je tlak v močovém měchýři vyšší než tlak v oblasti svěrače, dochází k úniku moči. Paradoxní inkontinence je únik moči při přeplněném močovém měchýři. Poměrně často se vyskytuje rovněž smíšená forma inkontinence, kde je současně přítomna urgentní i stresová složka úniku moči.

Nejčastějšími etiologickými a rizikovými faktory jsou věk, přítomnost mikčních obtíží, imobilita, porucha kognitivních funkcí a prostatektomie.

Epidemiologie inkontinence u mužů nebyla dosud zkoumaná do té míry jako u žen.Ve všech provedených studiích byly pozorovány rozdílné výsledky v závislosti na pohlaví. Zdá se, že u mužů je prevalence inkontinence dvakrát nižší než u žen. Typy inkontinence, věková závislost a rizikové faktory se u obou pohlaví liší. U mužů je velmi důležité nepovažovat inkontinenci za jediný urologický problém. Velmi často se totiž vyskytuje společně s obstrukčními nebo iritačními mikčními symptomy. V dosud provedených studiích nebyla inkontinence u mužů klasifikována podle ICS, ale přesto se zdá, že prevalence inkontinence u mužů stoupá s věkem rovnoměrněji než u žen. Díky rozdílnému morfologickému a patofyziologickému podkladu inkontinence u mužů je rozdílná i distribuce jednotlivých typů. Většina studií zjistila převažující výskyt urgentní inkontinence (40 – 80 %), kterou v četnosti následuje smíšená inkontinence (10 – 30 %) a stresová inkontinence (<10 %). Incidence mužské inkontinence je prozkoumána velmi málo. V jedné ze studií bylo zjištěno, že incidence inkontinence u mužů za jeden rok je 9 %.

Nejdůležitější v problematice inkontinence je zjištění příčiny samovolného úniku moči a z toho pak vyplývající určení správného léčebného plánu. K tomu slouží pečlivá anamnéza,mikční deník, fyzikální vyšetření, vyšetření moči, urodynamické vyšetření, zobrazovací vyšetření a eventuálně cystoskopie. Anamnézu odebíráme rodinnou, osobní a urologickou. Při odebírání osobní anamnézy musíme získat přehled o všech onemocněních pacienta a lécích, které užívá. Mnohé léky mohou inkontinenci moči způsobit nebo ji podstatně zhoršit (antihypertenziva, fenothiaziny a další), jindy onemocnění jiného orgánu může být nepříznivě ovlivněno farmakoterapií inkontinence (glaukom a parasympatolytika, kardiopatie a alfasympatomimetika). Speciální urologická anamnéza spočívá v tom, že pacienta necháme vylíčit obtíže vlastními slovy. Teprve potom cílenými dotazy údaje zpřesníme. Pacienti mohou rovněž udávat tlak nebo bolest za sponou, polakisurii, dysurii nebo hematurii. U inkontinence moči nás zajímá začátek úniku, jeho vztah k operaci, úrazu či jiné události. Dále zjišťujeme, za jakých okolností pacient moč neudrží, zda moč uniká při kašli, smíchu, kýchnutí, poskočení, chůzi ze schodů, popoběhnutí nebo i v klidu, zda při takové situaci unikne jen nepatrné množství moči nebo moč veškerá, zda proud moči pacient dokáže nebo nedokáže přerušit. Urgentní inkontinence bývá spojena s imperativním nucením na močení. Při dotazu na frekvenci mikcí a kontinenci v noci pacient se stresovou inkontinencí obvykle udává, že vydrží celou moč nemočit, zatímco pacient s urgentní inkontinencí musí močit několikrát za noc.

Vlastní vyšetřování začínáme aspekcí zevního genitálu a podbříšku. Dále si všímáme stavu hráze, jizev po předchozích operacích. Sledujeme uložení uretrálního ústí (hypospádie, epispádie). Vždy provedeme vyšetření per rectum.

Pro kvantifikaci inkontinence používáme „pad test“: pacient váží vložky nebo pleny za určitý časový interval a nárůst hmotnosti udává míru inkontinence. Obvykle se provádí jedno- nebo dvouhodinový test. Během toho testu pacient vypije určené množství tekutiny a vykonává činnosti, o nichž víme, že provokují únik moči. Test je pozitivní, pokud se hmotnost vložek zvýší více než o 1g.

Základní vyšetření doplňujeme vyšetřením močového sedimentu a vyšetřením kultivačním. Oběma se snažíme zjistit zejména případy akutní a chronické cystitidy nebo nádoru močového měchýře, které mohou imitovat urgentní inkontinenci.

Prokáže-li kultivace moči přítomnost patogenních mikrobů v signifikantním množství, léčíme nejprve zánět a teprve po negativním kontrolním kultivačním vyšetření pokračujeme v dalším vyšetřování pacienta.

Základní diagnostickou metodou k určení typu inkontinence je sada urodynamických vyšetření. Pro diagnostiku urgentní inkontinence (způsobená hypersenzitivitou nebo hyperaktivitou močového měchýře) se používá plnící cystometrie a pro diagnostiku stresové inkontinence (způsobena hypoaktivitou svěrače uretry) se používá měření uretrálního tlakového profilu nebo měření „leak point pressure“. Ostatní běžně užívaná urodynamická vyšetření: uroflowmetrie, mikční cystometrie a elektromyografie se podle potřeby používají v rámci celé sady vyšetření k vyloučení jiných poruch dolních močových cest, která mohou i někdy s inkontinencí souviset nebo ji vyvolávat, např. benigní hyperplázie prostaty. Plnící cystometrie zjišťuje jímací funkci močového měchýře. Močový měchýř je plněn pomocí katétru plnícím mediem, kterým je většinou fyziologický roztok zahřátý na tělesnou teplotu a přitom měříme vztah objemu močového měchýře a tlaku uvnitř močového měchýře. Během plnění se zjišťuje senzitivita a aktivita močového měchýře. K vyšetření funkce sfinkterů slouží měření intrauretrálního tlaku. Vysunujeme-li měřící katétr konstantní rychlostí z močového měchýře a naměřené hodnoty zapisujeme na registrační papír, získáme přesný obraz prostorového rozložení tlaku v uretře, tzv. uretrální tlakový profil. Toto měření provádíme jednak za klidových a jednak za stresových (zvýšení nitrobřišního tlaku pomocí Valsalvova manévru či zakašlání) podmínek. Nejdůležitějším parametrem je maximální uretrální uzavírací tlak, což je rozdíl mezi intrauretrálním a intravezikálním tlakem. Pokud je tento tlak negativní, dochází k inkontinenci a pokud je tento tlak pozitivní, k úniku moči nedochází. „Leak point pressure“ (LPP) je hodnota intravezikálního tlaku, při které nastává únik náplně z močového měchýře. Dynamickým testem určujeme stupeň kompetence uretrálního svěrače při stresové inkontinenci. Naplníme močový měchýř na 200 ml a pacienta vyzveme, aby vyvinul břišní lis nebo zakašlal. Zaznamenává se tlak, při kterém nastane první únik moči nebo naopak nejvyšší tlak, při němž se únik moči ještě neprokázal.

Zobrazovacími metodami se snažíme zachytit morfologické změny dolních močových cest a orgánů malé pánve, o kterých víme, že se při inkontinenci moči vyskytují.

Nejčastěji jsou užívána rentgenologická vyšetření, ultrasonografická vyšetření a magnetická rezonance.

Úloha endoskopického vyšetření močových cest nestojí při vyšetřování inkontinence

v popředí. Provádíme ho v případě suspekce konkomitujícího onemocnění dolních močových cest vycházejícího z patologického nálezu při předcházejících vyšetřeních.

Léčba inkontinence moči se řídí podle typu inkontinence, který určujeme pomocí souboru diagnostických metod, především urodynamického vyšetření. Podle něj rozlišujeme tři nejčastější typy inkontinence: urgentní, reflexní a stresovou. K léčbě těchto druhů inkontinence se užívá široké spektrum metod od farmakoterapie přes fyzioterapii a elektrostimulaci až po různé operační techniky. Pokud nás k tomu nenutí závažnost obtíží či klinického nálezu, postupujeme při léčbě inkontinence vždy od metody pro pacienta nejméně zatěžující k metodě invazivnější.

Paradoxní inkontinenci řešíme v první době katetrizací močového měchýře a v druhé době léčíme její příčinu (např. zavedení permanentního katétru při akutní močové retenci způsobené benigní hyperplázií prostaty a poté operace prostaty).

V případě, že léčba inkontinence selže nebo ji není možno z různých důvodů uskutečnit (věk, celkový stav pacienta), užíváme protetické pomůcky (pleny, vložky, kondomový urinal, penilní svorka, permanentní uretrální katétr, epicystostomie).

Léčba urgentní a reflexní inkontinence:

Farmakologická léčba je aplikována zejména na základě znalostí rozmístění vegetativních receptorů v dolních močových cestách. Používají se především parasympatolytika a spasmolytika – anticholinergika (propiverin, oxybutinin, trospium, tolterodin, solifenacin, fesoterodin). Rovněž je možné některé látky aplikovat jako instilaci do močového měchýře anebo je možná aplikace farmaka přímo do stěny močového měchýře.

Reflexní léčba je založena na provádění periferní, vaginální nebo rektální elektrostimulace a míšní elektrostimulace.

Minimálně invazivní způsob terapie představuje aplikace botulinumtoxinu do stěny močového měchýře, která má většinou velmi dobrý efekt s minimem nežádoucích účinků. Efekt je však vždy dočasný a aplikaci je nutné opakovat. U některých pacientů tato léčba vede k dočasné hypoaktivitě detruzoru s nutností evakuace močového měchýře pomocí intermitentní katetrizace.

Klasická operační léčba se provádí výjimečně. V této indikaci se provádějí augmentační cystoplastiky anebo výjimečně cystektomie s vytvořením náhrady močového měchýře či derivací moči. Augmentační cystoplastika (augmentací močového měchýře) rozumíme chirurgickou metodu, jejímž cílem je zvětšení kapacity močového měchýře. Existuje celá řada způsobů, jak kapacitu močového měchýře zvětšit, nejčastěji jsou používány různé segmenty gastrointestinálního traktu. Cílem augmentace je zvětšení kapacity močového měchýře a snížení intravezikálního tlaku. Augmentovaný močový měchýř často postrádá expulzní sílu potřebnou k vyprazdňování moči, která je částečně kompenzována břišním lisem. To však většinou nestačí a pacienti se musí často vyprazdňovat pomocí čisté intermitentní autokatetrizace.

Léčba stresové inkontinence:

Léčba stresové inkontinence je nechirurgická a chirurgická. Nechirurgickou léčbu

lze ji doporučit pro inkontinenci mírného stupně. Používá se cvičení svalů dna pánevního, farmakoterapie a vaginální nebo rektální elektrostimulace, které však mívají pouze omezenou účinnost, zejména u těžších stupňů inkontinence. K chirurgické léčbě stresové inkontinence v případě insuficience uretrálního svěrače se používají periuretrální implantáty což jsou látky, které se užívají k podslizniční aplikaci do oblasti svěrače uretry. Submukózně se aplikuje adekvátní množství média, čímž dochází k zúžení lumen a zvýšení výtokového odporu močové trubice. Nejčastěji se užívá teflon, kolagen, silikon a autologní tuk. Jejich nevýhodou je často pouze dočasný účinek způsobený postupným vstřebáváním materiálu. Invazivnější metodou je zavedení adjustabilních pásek do oblasti bulbární uretry, které mají relativně velkou úspěšnost při akceptovatelném množství komplikací. Nejkomplexnějším řešením je aplikace umělého svěrače uretry. Umělý svěrač uretry je značně sofistikované zařízení, které se skládá ze 3 částí: manžety, rezervoáru a pumpy. Všechny tři komponenty jsou spojeny hadičkami. Manžeta se umísťuje kolem uretry, rezervoár do podkoží podbříšku a balónková pumpa do skróta. Stlačením pumpy se přesune náplň manžety do rezervoáru a pacient může volně močit. Asi za 3 minuty se tekutiny automaticky vrátí do manžety. Jeho nevýhodou je vysoká cena.

Týden kontinence 2021

V České republice trápí nechtěný únik moči (inkontinence) přibližně 7 – 10 % lidí. Pro většinu z nich to představuje veliké tabu. Seznámení s problémem může výrazně přispět ke zlepšení jejich kvality života. Proto spolek Incoforum z.s. pořádá již 9. Týden kontinence. Bohužel, inkontinence patří k trápení, o kterém se však pacienti stydí mluvit. I pro ně přicházíme s osvětou – virtuálním Týdnem kontinence, ve kterém vás chceme informovat, jak inkontinenci moči diagnostikujeme a jak ji léčíme. Jsme rádi, že jste naše stránky navštívili a pokud tímto problémem trpíte, můžete vyzkoušet některá cvičení na jeho zlepšení. Prosíme také, abyste nejen četli ale i vyplnili krátký kvíz a dotazník, který dále pomůže k řešení tohoto problému u řady z vás.

Lukáš Horčička
Předseda Správní rady Incoforum z. s.

Inkontinence moči netrápí pouze ženy

Spíše se hovoří o inkontinenci žen, trápí však i muže, stydí se ji přiznat a léčbu odkládají…Podílí se na tom několik faktorů. Mezi nejdůležitějšími je zapotřebí zmínit skutečnost, že o ženské inkontinenci se na veřejnosti mluví dlouho, a proto toto téma již pro velké množství žen není tabu a jsou schopny a ochotny o něm hovořit a svěřit se. Muži mají obecně větší ego než ženy, a proto je pro ně obtížnější hovořit o jakémkoli neúspěchu nebo osobních problémech v životě. S věkem výskyt inkontinence u mužů stoupá, k největší akceleraci dochází během 6. a 7. dekády života.

 

Inkontinenci podle příčiny dělíme do dvou základních typů: urgentní inkontinence a stresová inkontinence. Příčinou urgentní inkontinence je hyperaktivita močového měchýře (dnes tuto situaci nazýváme syndrom hyperaktivního močového měchýře). Naproti tomu příčinou stresové inkontinence je porucha funkce svěrače močové trubice. Zatímco u žen se častěji vyskytuje stresová inkontinence, u mužů je častější výskyt urgentní inkontinence. Je to dáno tím, že výskyt urgentní inkontinence (hyperaktivního močového měchýře) stoupá s věkem více než u žen, což je zčásti způsobeno výskytem onemocnění prostaty. Stresová inkontinence u mužů se vyskytuje téměř pouze po operaci prostaty provedených z důvodu výskytu rakoviny prostaty a u některých závažnějších neurologických chorob.

 

Muži se vyšetření velmi často bojí, přitom všechna základní vyšetření jsou neivazivní – to znamená, že oproti jiným běžným vyšetřením nepůsobí žádný větší fyzický ani psychický diskomfort. Pouze u složitých případů je nutné provádět komplexnější vyšetření, při kterých se zavádí cévka nebo endoskop. Metody léčby u mužů a u žen se zásadně neliší. Urgentní inkontinence zpravidla velmi dobře reaguje na léčbu medikamenty. Máme štěstí, že je jich na našem trhu k dispozici celá řada a každý je trochu jiný, a proto lze pro většinu pacientů nalézt ten vhodný, takříkajíc „na míru ušitý“. U těch výjimečných případů, které na tuto léčbu nereagují, lze užit velmi moderní a minimálně zatěžující léčbu botulinumtoxinem.

 

Stresová inkontinence mírného stupně se léčí většinou posilováním svalů pánevního dna a svěrače močové trubice pomocí speciální fyzioterapie nebo jejich stimulací pomocí magnetoterapie nebo elektrických proudů. Dnes existují speciální kurzy fyzioterapie na tuto problematiku u školených odborníků, kteří pacienty naučí cvičit přesně tak jak se má. Většina pacientů totiž není na základě individuální autoedukace schopna provádět předepsané cviky tak, jak je potřeba a jejich účinnost je pak výrazně menší. Závažnější formy stresové inkontinence je nutné operovat pomocí páskových metod nebo umělého svěrače uretry.

 

I pro muže existují diskrétní inkontinentní pomůcky. Na trhu je celá škála absorpčních a inkontinenčních pomůcek a materiálů, která je schopna upokojit všechny pacienty, a to jak stran dostatečné savosti, tak i intimity. Významnou část ceny těchto prostředků dnes naštěstí hradí zdravotní pojišťovny. Inkontinence je totiž především významným zdravotním problémem, nikoliv jen sociálním, jak je občas toto téma bagatelizováno.

 

Kdy navštívit lékaře? Je to velmi jednoduché: jakmile se únik moči vyskytne (zejména větší množství a opakovaně), není vhodné váhat a je třeba vyhledat odbornou radu.

MUDr. Lukáš Horčička v pořadu ČT Mistři medicíny

Jak vypadá život lékařek a lékařů, když svléknou bílý plášť? A jak funguje vztah „doktor a pacient“? Nový cyklus České televize představí přední odborníky nejen v jejich pracovním prostředí. MUDr. Lukáš Horčička se dlouhodobě zabývá léčbou inkontinence, která je vysoce citlivým a tabuizovaným tématem.

MUDr. Lukáš Horčička se dlouhodobě zabývá a úspěšně léčí inkontinenci. Jedná se o vysoce citlivé a tabuizované téma, se kterým se pacientky nerady svěřují svým blízkým a tají jej často i před lékaři. MUDr. Horčička označuje tento fenomén za sociální rakovinu, která postiženým doslova krade život ze společnosti rodiny, přátel, ale i širšího sociálního okolí.

Pořad na shlédnutí ZDE

Stresová inkontinence

Je nejčastější a projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Stresová inkontinence vzniká následkem zvýšené pohyblivosti hrdla měchýře a močové trubice nebo v důsledku nedostatečnosti vnitřního svěrače močové trubice. Tato forma inkontinence postihuje jak mladší ženy, zpravidla po několika porodech, tak i ženy po přechodu a ve stáří. Na rozvoji stresové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů. Vrozená dispozice je obvykle základním stavebním kamenem, na který nasedají další rizikové faktory, jejichž působením se inkontinence teprve projeví (obezita, vyšší počet porodů a spontánní porod plodu o hmotnosti vyšší než 4000 gramů, období po přechodu, stav po chirurgickém odstranění dělohy).

ANAMNÉZA:

Vyšetření inkontinence začíná v ambulanci praktického lékaře či gynekologa cílenými dotazy – anamnézou. Ptáme se nejen na problémy týkající se úniku moči, nutkání k močení ale také na porody, jiná onemocnění, užívané léky, charakter zaměstnání, sporty apod.

Mnohdy používáme cílené dotazníky, které dáváme pacientům k vyplnění. Také dáváme pacientům mikční deníky. Jejich vyplnění během 48 hodin, včetně noci, umožňuje získat nejen přehled o příjmu tekutin. Hlavně sledujeme počet epizod močení, pomočení se či pouhé nutkání k močení.

Laboratorní vyšetření:
K laboratorním vyšetřením patří vyšetření moči, u žen kultivace z rodidel. Obě vyšetření slouží k vyloučení infekcí v této oblasti.

Gynekologické vyšetření:
Gynekolog vyšetřuje stav pánevního dna, pevnost svalů, které jej tvoří. Posuzuje sestup rodidel.

 

SPECIÁLNÍ VYŠETŘENÍ:

Většinou je provádí specialista urogynekolog nebo urolog. Jedná se o vyšetření, která již mají určit typ inkontinence a pomoci lékaři v rozhodování o účinné léčbě:

Urodynamické vyšetření:
Jedná se o vyšetření, při kterém je cévkou naplněn močový měchýř, jsou sledovány tlaky v močovém měchýři, v močové trubici a je posuzován vztah mezi nimi. Na konci vyšetření pacientka močí do speciální toalety, přizpůsobené měření procesu vyprazdňování. Vyšetření je sice nepříjemné ale není bolestivé. Je nezbytně nutné, aby každá pacientka absolvovala toto vyšetření v průběhu diagnostiky jakékoliv poruchy držení moči.

PW test, test vážení vložek:
Před a po hodinu trvající pohybové aktivitě jsou převáženy vložky. Lze tak určit množství tekutiny unikající zejména při námaze.

Ultrazvuk:
Ultrazvukové vyšetření je prováděno jak přes podbřišek, tak speciálně nastavenou sondou přes rodidla a hráz. Pro oba přístupy je potřeba mít naplněný močový měchýř.

Uretrocystoskopie:
Pomocí speciální techniky lze velmi jednoduše při ambulantním výkonu nahlédnout do močového měchýře a močové trubice a sledovat charakter sliznic močových cest.

Kalibrace močové trubice:
Při podezření na zúžení močové trubice je pomocí speciálního nástroje změřen průsvit močové trubice.

 

LÉČBA STRESOVÉ INKONTINENCE

V léčbě ženské stresové inkontinence platí zásada vyčerpání všech nechirurgických (konzervativních) možností před doporučením k chirurgické intervenci. Každá léčba musí být přesně indikována a individuálně upravena.

KONZERVATIVNÍ LÉČBA STRESOVÉ INKONTINENCE

1. Rehabilitace svalů pánevního dna
Vypracování soustavy cviků posilujících svaly pánevního dna slouží k rehabilitaci svalstva. V důsledku cvičení se zvyšuje klidový uzavírací tlak v močové trubici a zlepšuje se také koordinace při kontrakcích svalů pánevního dna v průběhu stresových manévrů (kašel, smích, kýchání). Pro efektivitu léčby je velmi důležitá motivace pacientky a její schopnost absolvovat celý program fyzioterapie. K rehabilitačním metodám patří:

Cviky
Doporučuje se cvičit 3x denně po dobu 20 minut. Zlepšení příznaků inkontinence je patrné asi u 75% pacientek.

Vaginální kužely
Jedná se o cvičení svalstva pánevního dna poševně umístěnými předměty, které pacientka nosí. Po určité době, kdy je bez problému v pochvě udrží, jsou měněny za další o větší hmotnosti. Musí se nosit denně po dobu 20 minut. Příznivé výsledky léčby jsou udávány asi v 50% případů.

Elektrostimulace
Jedná se o nepřímou elektrostimulaci nervosvalových struktur pánevního dna pomocí poševně umístěné elektrostimulační sondy. Efekt stimulace je způsoben hlavně kontrakcí příčně pruhovaného svalu. Používá se stimulace po dobu 30 minut denně v průběhu dvaceti až třiceti dnů. Příznivý efekt této metody na redukci symptomů stresové inkontinence se popisuje až v 60%.

Hyperaktivní močový měchýř

Hyperaktivní močový měchýř ( overactive bladder – OAB ) je druhým nejčastějším problémem s močením u žen a projevuje se náhlým neovladatelným nucením na močení  a někdy s únikem většího množství moči. V případě úniku moči hovoříme  o urgentní inkontinenci. Postižené ženy trpí častým denním i nočním močením a urgencemi ( náhlé nucení na močení ). Mezi nejčastější příčiny vzniku urgentní inkontinence patří infekce dolních močových cest, zúžení močové trubice,  nádory měchýře, močové kameny, cukrovka a degenerativní onemocnění centrálního nerovového systému (např. roztroušená skleróza). Problémem hyperaktivního močového měchýře trpí ženy nejrůznějšího věku, v období stárnutí se problémy zhoršují a jejich výskyt je častější.

Pod pojmem smíšená inkontinence se popisuje stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí. Jedná se o nepříjemnou kombinaci potíží, jejichž léčba je obvykle složitější a nemusí být stoprocentně účinná.

 

Jaké jsou příčiny samovolného vyprazdňování močového měchýře?

Močový měchýř je dutý svalový orgán, který mění svůj tvar podle toho, kolik je v něm moči. Vejde se do něj kolem půl litru tekutiny. Avšak už při množství asi 100 mililitrů pociťuje člověk nucení na močení. Vyprazdňování měchýře je celkem složitý děj, které ho se účastní svalovina močového měchýře. Proces je řízen činností autonomních nervů a dolního úseku bederní míchy. Začátek vyprazdňování je vyvolán podrážděním stěny měchýře, který se roztahuje a dráždí nervová zakončení ve stěně. Pro vyprázdnění je rozhodující stah stěny měchýře a uvolnění zevního svěrače močové trubice – kruhového svalu, který je umístěn pod měchýřem. Ovládat činnost tohoto svěrače se člověk naučí už v dětství a tím má vyprazdňování močového měchýře pod kontrolou.

Mohou však nastat situace, kdy je tento proces narušen. Ve většině případů nekontrolovaného úniku moči z měchýře je důvodem porucha „uzávěrového aparátu močového měchýře“, zevního svěrače, ochabnutí svalů pánevního dna i močové trubice. K tomu zpravidla dochází v důsledku těžkých a opakovaných porodů. Nezřídka je příčinou například těžká fyzická námaha. Důvodem vzniku inkontinence může být i astma či chronická zácpa, výhřez meziobratlové ploténky, onemocnění či úrazy mozku nebo míchy a některá neurologická onemocnění.

LÉČBA HYPERAKTIVNÍHO MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Hlavní metodu volby léčby hyperaktivního močového měchýře představuje medikamentózní terapie, ale individuálně lze využít i některé pomocné léčebné metody, které zvyšují pravděpodobnost vyléčení a jsou vyjmenovány v následujících odstavcích.

1. Modifikace životního stylu

Styl života má na vznik hyperaktivního močového měchýře poměrně veliký vliv. Omezení příjmu tekutin nebo naopak jejich nadměrný přísun, či nadužívání močopudných tekutin – kávy může ovlivnit symptomy hyperaktivního močového měchýře. Také špatné návyky při močení, preventivní močení atp. vedou k rozvoji symptomů, které mohou změnit kvalitu života ženy. Zvýšená pozornost životnímu stylu, problémům a návykům, týkajících se močení je tedy základním léčebným kamenem  s  cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku léčby v kvalitě života ženy.

2. Trénink močového měchýře
Metoda je založená na přesném stanovení intervalů močení s jejich postupným prodlužováním. Ke každému prodloužení intervalu dojde až po dostatečném zvládnutí předchozího kratšího intervalu.

3. Medikamentózní léčba
Cílem léčby není jen snížení nadměrné aktivity svaloviny močového měchýře, ale hlavně zvýšení jeho celkové kapacity, a to včetně zvětšení jeho objemu při prvním nucení na močení. Používají se zejména látky s antimuskarinovým účinkem a spasmolytika s přímým muskulotropním efektem. Limitujícím faktorem konzervativní terapie urgentní inkontinence pomocí léků obou výše uvedených skupin jsou jejich vedlejší účinky. Mezi nejčastější nežádoucí účinky přitom patří suchost sliznic, zácpa a poruchy zaostřování zraku. Estrogeny jsou doplňkovou terapií vhodnou u všech inkontinentních žen po přechodu.