Hyperaktivní močový měchýř ( overactive bladder – OAB ) je druhým nejčastějším problémem s močením u žen a projevuje se náhlým neovladatelným nucením na močení  a někdy s únikem většího množství moči. V případě úniku moči hovoříme  o urgentní inkontinenci. Postižené ženy trpí častým denním i nočním močením a urgencemi ( náhlé nucení na močení ). Mezi nejčastější příčiny vzniku urgentní inkontinence patří infekce dolních močových cest, zúžení močové trubice,  nádory měchýře, močové kameny, cukrovka a degenerativní onemocnění centrálního nerovového systému (např. roztroušená skleróza). Problémem hyperaktivního močového měchýře trpí ženy nejrůznějšího věku, v období stárnutí se problémy zhoršují a jejich výskyt je častější.

Pod pojmem smíšená inkontinence se popisuje stav, kdy pacient trpí jak stresovou, tak i urgentní inkontinencí. Jedná se o nepříjemnou kombinaci potíží, jejichž léčba je obvykle složitější a nemusí být stoprocentně účinná.

 

Jaké jsou příčiny samovolného vyprazdňování močového měchýře?

Močový měchýř je dutý svalový orgán, který mění svůj tvar podle toho, kolik je v něm moči. Vejde se do něj kolem půl litru tekutiny. Avšak už při množství asi 100 mililitrů pociťuje člověk nucení na močení. Vyprazdňování měchýře je celkem složitý děj, které ho se účastní svalovina močového měchýře. Proces je řízen činností autonomních nervů a dolního úseku bederní míchy. Začátek vyprazdňování je vyvolán podrážděním stěny měchýře, který se roztahuje a dráždí nervová zakončení ve stěně. Pro vyprázdnění je rozhodující stah stěny měchýře a uvolnění zevního svěrače močové trubice – kruhového svalu, který je umístěn pod měchýřem. Ovládat činnost tohoto svěrače se člověk naučí už v dětství a tím má vyprazdňování močového měchýře pod kontrolou.

Mohou však nastat situace, kdy je tento proces narušen. Ve většině případů nekontrolovaného úniku moči z měchýře je důvodem porucha „uzávěrového aparátu močového měchýře“, zevního svěrače, ochabnutí svalů pánevního dna i močové trubice. K tomu zpravidla dochází v důsledku těžkých a opakovaných porodů. Nezřídka je příčinou například těžká fyzická námaha. Důvodem vzniku inkontinence může být i astma či chronická zácpa, výhřez meziobratlové ploténky, onemocnění či úrazy mozku nebo míchy a některá neurologická onemocnění.

LÉČBA HYPERAKTIVNÍHO MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Hlavní metodu volby léčby hyperaktivního močového měchýře představuje medikamentózní terapie, ale individuálně lze využít i některé pomocné léčebné metody, které zvyšují pravděpodobnost vyléčení a jsou vyjmenovány v následujících odstavcích.

1. Modifikace životního stylu

Styl života má na vznik hyperaktivního močového měchýře poměrně veliký vliv. Omezení příjmu tekutin nebo naopak jejich nadměrný přísun, či nadužívání močopudných tekutin – kávy může ovlivnit symptomy hyperaktivního močového měchýře. Také špatné návyky při močení, preventivní močení atp. vedou k rozvoji symptomů, které mohou změnit kvalitu života ženy. Zvýšená pozornost životnímu stylu, problémům a návykům, týkajících se močení je tedy základním léčebným kamenem  s  cílem dosáhnout co nejlepšího výsledku léčby v kvalitě života ženy.

2. Trénink močového měchýře
Metoda je založená na přesném stanovení intervalů močení s jejich postupným prodlužováním. Ke každému prodloužení intervalu dojde až po dostatečném zvládnutí předchozího kratšího intervalu.

3. Medikamentózní léčba
Cílem léčby není jen snížení nadměrné aktivity svaloviny močového měchýře, ale hlavně zvýšení jeho celkové kapacity, a to včetně zvětšení jeho objemu při prvním nucení na močení. Používají se zejména látky s antimuskarinovým účinkem a spasmolytika s přímým muskulotropním efektem. Limitujícím faktorem konzervativní terapie urgentní inkontinence pomocí léků obou výše uvedených skupin jsou jejich vedlejší účinky. Mezi nejčastější nežádoucí účinky přitom patří suchost sliznic, zácpa a poruchy zaostřování zraku. Estrogeny jsou doplňkovou terapií vhodnou u všech inkontinentních žen po přechodu.