Mužská stresová inkontinence se často objevuje po radikální operaci prostaty. S nárůstem počtu operací pro karcinom prostaty přibývá pacientů s močovou inkontinencí. Příčinami inkontinence jsou i operace pro benigní hyperplazii prostaty, operace v malé pánvi, neurologické vlivy nebo jiné. Stresová inkontinence vzniká v důsledku porušení svěrače uretry či dalších struktur podílejících se na kontinenci. K nežádoucímu úniku moči dochází při zvýšení nitrobřišního tlaku, např. při zakašlání, kýchnutí, prudké změně polohy.

Inkontinence je obecně obtěžující stav, který je velmi negativně snášen pacienty a výrazně snižuje jejich kvalitu života. Pacient je nucen užívat inkontinenční pomůcky, což zatěžuje jednak jeho psychický stav, jednak je to velmi finančně náročné pro něj i celou společnost.

Diagnóza je založena na anamnéze, klinickém vyšetření a dalších vyšetřovacích metodách. Podrobná vyšetření slouží k vyloučení jiné závažné patologie. Množství úniků je špatně hodnotitelné, protože závisí na fyzické aktivitě pacienta, která není denně stejná. Také míra obtěžování je různá. K určení těchto údajů máme k dispozici vložkové testy a dotazníky. Funkční vyšetření dolních močových cest a endoskopická vyšetření jsou prováděna převážně u pacientů před chirurgickou léčbou inkontinence.

Léčba primárně začíná konzervativními postupy (režimová opatření, fyzioterapie svalů pánevního dna apod.).  Jedním z důvodů je i fakt, že v období cca 6-12 měsíců od operace se inkontinence může dosti měnit, než se dostane do relativně stabilního stavu.

Při selhání konzervativní terapie je nabízena léčba chirurgická, která spočívá v aplikaci látky či implantaci systému, který způsobuje zvýšení uretrálního tlaku kompresí uretry. Základní operací jsou slingy (určené zejména pro mírným až střední stupneň inkontinence) a umělé svěrače (indikovány u pacientů se středním a těžkým stupněm inkontinence). Některé systémy jsou nastavitelné s možností pooperační úpravy. Pro systémy ze skupiny umělých svěračů je nutná spolupráce s dobře poučeným pacientem, protože implantát musí sám ovládat. Určitá manuální zručnost a výborná spolupráce jsou nutnou podmínkou. Operační léčba je zatížena určitým rizikem komplikací, nejčastěji jsou to infekce systému, eroze uretry či mechanické selhání přístroje. Pacient indikován k chirurgické léčbě musí být dobře informovaný a poučený o všech možnostech i rizikách.  Terapeutický postup má být maximálně individualizován.

Prof. MUDr. Roman Zachoval, Ph.D.,MBA
přednosta Urologické kliniky 3. LF UK a Thomayerovy nemocnice