Je nejčastější a projevuje se únikem zpravidla malého množství moči při fyzických aktivitách spojených s náhlým zvýšením nitrobřišního tlaku (při kašli, kýchnutí, smíchu, běhu, skákání, zvedání břemen). Stresová inkontinence vzniká následkem zvýšené pohyblivosti hrdla měchýře a močové trubice nebo v důsledku nedostatečnosti vnitřního svěrače močové trubice. Tato forma inkontinence postihuje jak mladší ženy, zpravidla po několika porodech, tak i ženy po přechodu a ve stáří. Na rozvoji stresové inkontinence se podílí celá řada rizikových faktorů. Vrozená dispozice je obvykle základním stavebním kamenem, na který nasedají další rizikové faktory, jejichž působením se inkontinence teprve projeví (obezita, vyšší počet porodů a spontánní porod plodu o hmotnosti vyšší než 4000 gramů, období po přechodu, stav po chirurgickém odstranění dělohy).
ANAMNÉZA:
Vyšetření inkontinence začíná v ambulanci praktického lékaře či gynekologa cílenými dotazy – anamnézou. Ptáme se nejen na problémy týkající se úniku moči, nutkání k močení ale také na porody, jiná onemocnění, užívané léky, charakter zaměstnání, sporty apod.
Mnohdy používáme cílené dotazníky, které dáváme pacientům k vyplnění. Také dáváme pacientům mikční deníky. Jejich vyplnění během 48 hodin, včetně noci, umožňuje získat nejen přehled o příjmu tekutin. Hlavně sledujeme počet epizod močení, pomočení se či pouhé nutkání k močení.
Laboratorní vyšetření:
K laboratorním vyšetřením patří vyšetření moči, u žen kultivace z rodidel. Obě vyšetření slouží k vyloučení infekcí v této oblasti.
Gynekologické vyšetření:
Gynekolog vyšetřuje stav pánevního dna, pevnost svalů, které jej tvoří. Posuzuje sestup rodidel.
SPECIÁLNÍ VYŠETŘENÍ:
Většinou je provádí specialista urogynekolog nebo urolog. Jedná se o vyšetření, která již mají určit typ inkontinence a pomoci lékaři v rozhodování o účinné léčbě:
Urodynamické vyšetření:
Jedná se o vyšetření, při kterém je cévkou naplněn močový měchýř, jsou sledovány tlaky v močovém měchýři, v močové trubici a je posuzován vztah mezi nimi. Na konci vyšetření pacientka močí do speciální toalety, přizpůsobené měření procesu vyprazdňování. Vyšetření je sice nepříjemné ale není bolestivé. Je nezbytně nutné, aby každá pacientka absolvovala toto vyšetření v průběhu diagnostiky jakékoliv poruchy držení moči.
PW test, test vážení vložek:
Před a po hodinu trvající pohybové aktivitě jsou převáženy vložky. Lze tak určit množství tekutiny unikající zejména při námaze.
Ultrazvuk:
Ultrazvukové vyšetření je prováděno jak přes podbřišek, tak speciálně nastavenou sondou přes rodidla a hráz. Pro oba přístupy je potřeba mít naplněný močový měchýř.
Uretrocystoskopie:
Pomocí speciální techniky lze velmi jednoduše při ambulantním výkonu nahlédnout do močového měchýře a močové trubice a sledovat charakter sliznic močových cest.
Kalibrace močové trubice:
Při podezření na zúžení močové trubice je pomocí speciálního nástroje změřen průsvit močové trubice.
LÉČBA STRESOVÉ INKONTINENCE
V léčbě ženské stresové inkontinence platí zásada vyčerpání všech nechirurgických (konzervativních) možností před doporučením k chirurgické intervenci. Každá léčba musí být přesně indikována a individuálně upravena.
KONZERVATIVNÍ LÉČBA STRESOVÉ INKONTINENCE
1. Rehabilitace svalů pánevního dna
Vypracování soustavy cviků posilujících svaly pánevního dna slouží k rehabilitaci svalstva. V důsledku cvičení se zvyšuje klidový uzavírací tlak v močové trubici a zlepšuje se také koordinace při kontrakcích svalů pánevního dna v průběhu stresových manévrů (kašel, smích, kýchání). Pro efektivitu léčby je velmi důležitá motivace pacientky a její schopnost absolvovat celý program fyzioterapie. K rehabilitačním metodám patří:
Cviky
Doporučuje se cvičit 3x denně po dobu 20 minut. Zlepšení příznaků inkontinence je patrné asi u 75% pacientek.
Vaginální kužely
Jedná se o cvičení svalstva pánevního dna poševně umístěnými předměty, které pacientka nosí. Po určité době, kdy je bez problému v pochvě udrží, jsou měněny za další o větší hmotnosti. Musí se nosit denně po dobu 20 minut. Příznivé výsledky léčby jsou udávány asi v 50% případů.
Elektrostimulace
Jedná se o nepřímou elektrostimulaci nervosvalových struktur pánevního dna pomocí poševně umístěné elektrostimulační sondy. Efekt stimulace je způsoben hlavně kontrakcí příčně pruhovaného svalu. Používá se stimulace po dobu 30 minut denně v průběhu dvaceti až třiceti dnů. Příznivý efekt této metody na redukci symptomů stresové inkontinence se popisuje až v 60%.
